Po telefonické domluvě ke mě do testovacího centra Elbikes.cz v Liberci přijel pan Karel Kosnar a já jsem se nestačil divit.
Tak to jsem opravdu ještě nikdy neviděl.
Byl jsem tak uchvácen, že jsem si ten zvláštní dopravní prostředek ani nestačil vyfotit.
Po krátké domluvě jsme vyzkoušeli naši baterii, protože tu svoji měl pan Kosnar v opravě a vůbec netušil, jestli je elektropohon v pořádku. Zjistili jsem, že elektrosada kterou si zakoupil je funkční a bylo vidět upřímné nadšení a radost v očích pana Kosnara.
Pak jsme si o jeho tříkolce povídali a já ho požádal, aby mi poslal nějaké fotky z cest.
Všechny fotografie od pana Karla Kosnara najdete ve fotogalerii ZDE.
Nakonec poslal fotky i s emailem a ten vám dávám k dispozici v původní podobě.
Email:
Zdravím a ještě jednou díky za odzkoušení E-pohonu.
Kára stále nemá název, co by se mi líbil a byl přiléhavý. Je to koloběžka, tříkolka, kára, lehátko i stan. Rikša to asi není.
Průměrná cestovní rychlost je tak 11 – 12 Km/hod. Maximálně jsem jel s kopce 54 Km/hod, na rozjetí se nestíhá odrážet víc jak 20 Km/hod. Nejdelší denní trasu jsem ujel asi 80 Km. Protože jsem se odrážel jen levou nohou, rozbolela mne achilovka. Teď už střídám, ale musel jsem se to naučit.
Váha samotné káry z tenkostěnných trubek je zhruba 20 Kg. Provedení z hliníku by vyšlo tak na 12 Kg. Jak je to s předpisy pro jízdu na veřejných komunikacích neřeším, snažím se vyhovět předpisům pro kola a přívěsné vozíky. Zajíždím ve městě do pěší zóny a tam jedu krokem, zatím mne žádný poliš neseřval. Na čundru si neodříkám pivko s tím, že bych tvrdil, že jdu vlastně pěšky, jen tlačím káru.
Pro opakovanou výrobu nemám nikoho, kdo by do toho šel, předpokládám, že s elektropohonem to může být ještě zajímavější a někdo by to mohl chtít. Cenu jsem zatím neřešil. Měl jsem realizovanou variantu kostry pro složení na přepravu vlakem, popřípadě uklizení ke zdi. Tu jsem opustil, takže do paneláku to není.
Hezký den přeje
Karel Kosnar.
